Momentálně chovám dvě samičky. Jedna zbravení aguti, druhá černá s bílým bříškem. Doporučuji sestavit chovné skupiny hned od začátku, pokud chcete mladé. Já se snažila přidat samce až později a vůbec si nesedli a musela jsem ho vrátit.
Je lepší je chovat v akváriu nebo teráriu, jsou dosti hrabaví a kolem klece by vám dělali dost bordel. Rádi šplhají, proto je dobré jim dát nějaké větve nebo žebříky. Větvičky ovocných stromů se doporučují i kvůli broušení jejich zoubků, většinou vám pak nechají na pokoji domeček, když si můžou okusovat něco jiného :-) velikost terária by měla být minimálně 100x50x50 pro chovnou skupinu, samozřejmě čím více tím lépe. Jsou dost běhaví, když jim dáte běhací kolotoč. Doporučuji buď dřevěný (nevrže a celkově je tichý) nebo kovový, ale pletivový typ.
Příklad:
U klasického je nebezpečí úrazu, když by se jim zahákla nožička nebo se nějak zachytili.
Základem potravy jsou pro pískomily, stejně jako v přírodě, nejrůznější semena (slunečnice, kukuřice, hrách, sója, tykev, meloun, proso, pšenice, oves nebo ovesné vločky apod.). V zimním období, kdy je nedostatek zeleného krmení, můžeme část zrní podávat naklíčenou. Pískomilové rádi i různé druhy zeleniny (mrkev, celer, pastinák, petržel, salát, čekanku, kedlubny) i ovoce (jablka, hrušky, třešně, meruňky). U ovoce platí, že všeho s mírou. Hlavní částí potravy by měly být semena. Nutné je také sem tam dodat živočišnou stránku jídelníčku. Pokud nemáte žaludek na červíky, moučné červy, cvrčky a podobně můžete je nahradit granulemi pro psy nebo kočky.
Co říká wikipedia
Pískomil mongolský (Meriones unguiculatus) je jeden z 15 druhů pískomilů z rodu Meriones. Živí se semeny a přebytek ukládá do nory. Je rozšířen ve východní Asii. Žije v poušti Gobi. Po 24-26 dnech březosti porodí samice 2-8 mláďat.
Je typický svým hedvábným dlouhým ocasem, který je zakončen chomáčkem chlupů. Jeho srst je hnědobéžová, má černé oči a drápky. Žijí ve skupinách maximálně o 20 kusech. Vyhrabávají podzemní nory. Váží 70-110 gramů v závislosti na potravě a jejím množství. Na délku mají 8-12 cm a ocas může být stejně dlouhý.
Mohou mít kožíšek v barvě černé, krémové, stříbrné, ale i zlatý, bílý nebo černobílý. Jediné původní zbarvení je tzv. aguti, ale jako domácí mazlíček se vyskytuje v mnoha dalších barevných varietách.
Pokud si chovatel chce pořídit pískomila, měl by si koupit nejméně dva. Pískomil mongolský snáší samotu velice špatně a může z toho mít psychické potíže. Celkově se jedná o druh nenáročný na chov, ani s odchovy nebývají problémy. Při ochočování pískomilů je dobré si dávat pozor, aby jej majitel nechytal za za chocholatý konec ocasu, protože by se mohl utrhnout. Pískomilům se podobně jako např. ještěrkám při nebezpečí strhne kůže z konce ocásku. Zbude špičatý krvavý konec ocásku, který uschne, odláme se a ocásek se zaoblí. Roztomilá chocholka na konci už však nedoroste. Pískomil bude mít potíže se skákáním, ocas totiž funguje jako kormidlo.
